Fascie obaluje všechny prvky lidského těla. Každý sval, každé svalové vlákno, každý orgán, mozek, oči mají vlastní ochranný fasciální obal.

Všechny tyto obaly jsou samy součástí většího obalu – povrchové fasciální vrstvy přímo pod kůží. Tato ucelená souvislá síť, od malíčku až k mozku, spojuje, ale zároveň i odděluje a ochraňuje všechny funkční jednotky těla. Tuto charakteristiku ucelenosti a souvislosti při pokrytí každého milimetru lidského těla sdílí fasciální síť pouze se dvěma dalšími systémy, oběhovým a nervovým systémem. Ani kosti, ani svaly nejsou takto souvislé.

Fascie je často zaměňována se svalem. Svaly a svalová vlákna jsou obalena fasciemi tak, jako je dužnina pomeranče obsažena v oddělitelných pórovitých stěnách. Tak, jako je možné získat z pomeranče šťávu a dužninu a přitom zachovat obal, který si udržuje svůj tvar, bylo by možné (přinejmenším teoreticky) odstranit "svalovou dužninu" v těle od její fasciální obálky, přičemž by její vnější tvar zůstal relativně nedotčen. Sval je jednotka s vysokou schopností se smršťovat a reagovat, fascie má tyto schopnosti nižší – jakožto ochranná vrstva musí být stabilnější.

Když použijeme model, mohli bychom říci, že struktura lidského těla je tvořena myofasciální sítí pověšenou na kosterních prvcích řekněme jako trojrozměrný kus oblečení. Protože kosterní soustava není souvislá, je na uspořádání této sítě a na inteligenci svalů, které upravují napnutí této sítě, určovat pozici kostí, funkcionalitu kloubů a dokonce do určité míry i stav orgánů.

V gravitaci funguje lidské tělo spíše jako stan než jako dům.
Čím vyšší je míra napnutí myofasciální sítě, tím vzpřímenější a většinou i bez bolestí bude "lidský stan".